Jaké to je být farmářem

V Břešťanech nedaleko Zlonic má malou farmu pan Caska. Má rád zvířata a ví o přírodě opravdu hodně. Snaží se na svém pozemku vytvořit co nejlepší podmínky pro své domácí, ale i volně žijící živočichy. Ukázal nám, jak o zvířata i přírodu pečovat.

Dětem z 1. A a 1. třídy Montessori představil svou farmu. Začal novozélandskými prasečími slečnami: Mirunkou a Charlotkou. Pobavilo nás, jak pomocí drbání zvíře na malou chvíli uspal. Pohladili jsme si kozy i kamerunské ovce. Ouessantské beránky Uhlíka a Obláčka jsme raději s respektem pozorovali zdálky. Prý se rádi perou a nezdráhají se použít své zatočené rohy. Mohli jsme se podívat i do stájí na koně a nahlédnout k husám, kde si nás prohlížela zvědavá housata.

Po prohlídce farmy jsme se rozdělili na 2 skupiny. V jedné následovalo povídání o včelách a ve druhé se maloval motýl na akvarelový papír přírodní barvou z květů, kterou si děti získaly z právě utržených květů např. růže a měsíčku. Děti si v této skupině zkoušely i poznávání bylinek podle vzhledu a čichu. Seznámili se s mátou, meduňkou, šalvějí a dalšími.

Ve včelařské skupině jsme si prohlíželi rámky s pylem, zkoušeli ochrannou kuklu nebo přivoněli k dýmáku. Už víme, že včelky tento kouř zklidní a včelař nedostane žihadlo. Zajímavé pro nás bylo, že včela dělnice se po asi 20 dnech upracuje a umírá. Včelí královna žije oproti dělnici mnohem déle – až 4 roky.

Říše hmyzu je hodně početná. O tom jsme se přesvědčili, když jsme lovili síťkou hmyz na lučních květech. Saranče nebo kobylky jsme poznali. Larvu slunéčka sedmitečného už ne.

V závěru programu jsme shrnuli, co si z dnešního zajímavého dopoledne pamatujeme. Čekalo nás ještě sladké překvapení – nanuk. Příjemně ochlazeni jsme se vydali na pěší cestu ke škole.

Eliška Týlová