V pondělí 8. listopadu jsme s dětmi z druhé třídy navštívili knihovnu u nás ve Zlonicích. Mnozí z nich byli v knihovně poprvé. Paní knihovnice dětem povídala o tom, jak to v knihovně chodí a co musí udělat pro to, aby mohli knihovnu pravidelně navštěvovat. Děti se také dozvěděly, které knihy si mohou v knihovně půjčit a jak jsou žánrově rozděleny. Po zajímavém vyprávění paní knihovnice jsme měli možnost v knihovně ještě chvíli pobýt, knížky si prohlédnout a případně se do nich na chvíli začíst. Našim druháčkům se v knihovně moc líbilo.
Mgr. Jana Hrdličková
V úterý 16. listopadu se sedmé třídy vypravily na návštěvu staré Prahy. Hlavním cílem naší exkurze byl Pražský hrad a jeho okolí. Navštívili jsme Chrám svatého Víta, kde jsou uloženy korunovační klenoty a odpočívají tu i naši významní panovníci. Krása stavby na nás udělala velký dojem. Vykládaná okna, obrovské varhany, malby, opravdu moc se nám to líbilo. Po prohlídce jsme se prošli okolím Hradu. Viděli jsme Zlatou uličku s malými domky hradních střelců a zlatníků. Procházka byla příjemná, protože nám přálo i počasí. Oklikou jsme se vrátili k nádvoří a podívali se na výměnu hradních stráží. Výlet jsme zakončili veselými písničkami, které jsme si pro ukrácení dlouhé chvíle zazpívali v autobusu.
Letošní Květinkový den se konal v trochu nezvyklém období. Protože covidová epidemie nedovolovala uspořádat ho v tradičním květnovém termínu, vypravili se naši deváťáci s kytičkami až 29. září. Děti se rozdělily na několik skupinek a ty se vypravily nejen po školních třídách a kabinetech, ale zamířily i do ulic mezi Zlonické. Hlavním tématem 25. ročníku byly nádory ledvin, močového měchýře a prostaty, především ale jejich prevence neboli působení na širokou veřejnost pomocí letáků s informacemi. Vybrané peníze za květinky pomáhají zlepšovat kvalitu života onkologických pacientů, jsou určeny na podporu onkologické výuky, výzkumu a vybavení onkologických center.
Využili jsme teplého babího léta a vyjeli jsme se žáky a žákyněmi 5. B na kolech směrem Třebíz. Paní Bakalářová v Národopisném muzeu nám poutavě vyprávěla o životě na Cífkově statku v 17. – 19. století. Dále jsme se dozvěděli o tom, jak se žilo v chaloupce ševce, krejčího, také jsme obdivovali, s jakou péčí se o citlivě zrestaurované budovy starají. Tudíž jsme nejen protáhli těla, ale také jsme si odvezli povědomí o tom, jak to chodilo v minulosti.
V pátek 10. září navštívil naši školu bývalý žák, a ne ledajaký! Pan Tomáš Nídr, novinář žijící a píšící v Jižní Americe, si pro nás připravil besedu o své knize Sofinka a kouzelná cukrárna. Pohádky původně upravoval a vymýšlel pro svoji dceru Sofii, se kterou žije v Peru. Nakonec se rozhodl, že je vydá knižně, neboť se líbily i ostatním dětem, jimž je při návštěvě v Čechách vyprávěl. Jak sám řekl, kniha je doslova rodinný podnik, protože nádherné ilustrace do knihy nakreslila jeho manželka, vystudovaná architektka. Pan Nídr nám z knihy přečetl pohádku o hodném upírovi, takže jsme vlastně zažili, jak vypadá takové autorské čtení. Dal prostor i pro různé dotazy, ptali jsme se i na věci, které s knihou nesouvisely. Dozvěděli jsme se třeba, že v Peru se jedí morčata. Ach jo. Povídání se nám moc líbilo a panu Nídrovi bychom přáli, aby se mu podařilo vydat i pokračování Cukrárny, o kterém společně se Sofinkou uvažuje.
Devět let uteklo jako voda a pro nás deváťáky nastal náš poslední týden na základní škole. Společné loučení začalo již v úterý večer. Sešli jsme se ve škole, dali si oblíbenou pizzu, zahráli různé hry a s „nelibostí“ ulehli do svých spacáků. Ráno po snídani jsme nastoupili do autobusu a jeli zdolat Slánskou horu.
Chlapci v oblecích, děvčata v krásných šatech, nechybělo samozřejmě ani šerpování, kytičky a dárky pro paní učitelky i pana učitele, klavírní vystoupení spolužaček Hely a Simči a závěrečné focení s posledním vysvědčením :).
Na konci školního roku jsme se ve fyzice věnovali tlaku – mechanickému, i tomu v kapalinách. A protože s tímto tématem souvisí i hydraulická zařízení, tak jsme se v duchu čínského přísloví „Řekni mi, já to zapomenu. Ukaž mi, možná si to zapamatuji. Nech mě zkusit si to, a já to pochopím.“ rozhodli vyzkoušet, jak funguje takové rameno bagru. Stačil karton, špejle, injekční stříkačky, hadičky, lepidlo a šikovné ruce. A jak jsme si s tím poradili, můžete posoudit na přiložených fotografiích.